Blog
Mně a mě. Jaký je mezi těmito výrazy rozdíl
Užití slov „mně“ a „mě“ se řadí k nejčastějším nástrahám, které český jazyk provází. Každý den se s těmito tvary perou stovky lidí. I proto jsme se rozhodli těmto výrazům věnovat v našem novém blogovém příspěvku. Díky němu už nebudou slova „mě“ a „mně“ dělat nikomu problém.
Rozdíl mezi výrazy „mně“ a „mě“ je pro mnohé osoby poměrně matoucí. Oba tvary se totiž používají ve velmi podobném kontextu. Jedná se o různé tvary osobního zájmena první osoby jednotného čísla. I proto je třeba v rámci tohoto článku uvést na pravou míru, jaké je správné použití těchto slov, které jsou v každodenním životě velmi časté, a tedy i důležité.
Stále si nejste jisti, zda je váš text bez chyb?
Nechte si jej opravit od našich odborníků. Ti korekturu vašeho textu provedou během několika málo hodin.
Jak je to správně s výrazem „mně“
„Mně“ je dativní (3. pád) a lokální (6. pád) tvar zájmena „já„. Používá se ve větách, kde je zájmeno ve funkci nepřímého předmětu nebo po předložkách v šestém pádě.
Například ve větě „Dej mně tu knihu,“ slovo „mně“ označuje osobu, které je něco dáváno, z čehož plyne, že se jedná o nepřímý předmět. Další příklad může být věta „Bylo mně to vysvětleno,“ kde „mně“ opět označuje příjemce vysvětlení. Stejné je to v případě vět „Říkej to mně“ nebo „Mluvil o mně“.
Jak je to správně s výrazem „mě“
Na druhou stranu „mě“ je akuzativní (4. pád) a genitivní (2. pád) tvar zájmena „já“. Tento tvar se používá ve větách, kde je zájmeno ve funkci přímého předmětu nebo po předložkách ve druhém pádě.
Kupříkladu ve větě „Vidíš mě?“ slovo „mě“ označuje přímý předmět, tedy osobu, kterou někdo vidí. Podobně ve větě „Pozval mě na večeři“ je „mě“ přímý předmět pozvání. Rovněž je třeba uvést i další příklady jako „Zeptal se mě“ nebo „Beze mě by to nešlo.“
5.9.2024